Nechci být moc vážným člověkem

pondělí 9. únor 2015 14:00

Co dělám v současnosti?
Zajímám se o lidi, přátele, rozmlouvám s nimi, kreslím mandalky a poznávám velké osobnosti. V lednu jsme byli na přednášce pana Pfeiffera a já jsem cítila, že jsem se chovala jako nadšené dítě.
Je to dobře nebo špatně?

Začala jsem poslouchat toho včerejšího Pfeiffera. Cítím se trapně.
 Možná mě to něčemu učí. Někdy je to těžké. Výsledek pak stojí za to. Držíš mi palečky a fandíš mému raketovému vzestupu. Je to jak složit maturitu. Budu pak jiný člověk.
Nechci být však moc vážným člověkem.
Včera jsi mě viděl radostně hopkat a říkáš, že radost vždy následuje.
Promiň, nevím, jestli budu někdy zvládat být v klidu.
Říkáš, že je vše OK. Máš pochopení, i když jsem v neklidu, i když mne něco bolí, když nadšeně mluvím, když mlčím. Dáváš mi volnost. Někdy se ohradíš, někdy mlčíš, jindy povídáš a za tím vším je vědomí, že vše je v pořádku. Jestli se něco nepovede, napravíme to, a když ne, tak to taky přežijeme.
Po bouři je klid, po dešti sluníčko a třpytivá rosa.
Říkám, že chlapi jsou šikovnější.  Je mi nanic sama ze sebe.
Ano. Vydržet se sebou, najít se, objevit se přijmout. Je to těžké a chce to velikou odvahu.
Ale bolí mne poznání, že stále ubližuji.
Ano, to bolí a co s tím?
Zdánlivě nekonečná práce na sobě.
 Přijdu na to. Teď jsem tě probudila. Ty mi fandíš. Přijímáš i toto.
Když si budu zakazovat, bude mne to štvát a když ne, tak budu ubližovat. Je to zdánlivě neřešitelné, a přesto to jde. Každý neřešitelný úkol se dá splnit. Věčné dilema. A přece to jde, i když je to neřešitelné. Zvládnu i toto.  Každé slovo má zde svůj skrytý smysl. Děkuji Ti za povzbuzení a Ty mně taky děkuješ.
Chci, aby ses se mnou cítil dobře a ty říkáš, že už se to děje. Já bych taky ráda měla ten stejný pocit.
 Je to proto, že mám špatný pocit sama ze sebe? Taky mne to napadlo. Nedaří se mi mít dobrý pocit ze sebe, to máš pravdu. Vím to, jen se mi stále nepodařilo přesvědčit samu sebe o tom, že se mám přijmout taková, jaká jsem…a vidím jen, že mne všechno štve. Trvá to už moc dlouho. Promiň.
Podle tebe si mám dovolit být taková, jaká jsem, dovolit si všechny myšlenky i pocity a jestli se cítím dobře nebo špatně, tak to mám žít naplno. Dovolit si stagnaci i rozvoj. To vše sama se sebou a sama za sebe. Dostat se na kořen všech pocitů. Projít až k jejich božskému zdroji. Když odmítám své pocity, odmítám vlastně sebe a nenávidím se za ně. Procítit, poznat, pochopit beze slov. Duše mluví skrze pocity. Svoje pocity si tvořím sama.
Třeba se vyhřívám na sluníčku a náhle začne pršet. Začnu se zlobit na sluníčko, že se schovalo.
Zrada! Spiknutí!!
Místo sebe přijetí zloba na sluníčko, nebo zloba na své pocity. Dá se to pochopit?
Láska a sebe láska vzniká z hlubšího pochopení svého nespokojeného vnitřního já. Vyléčím se něhou a laskavostí k sobě v každé situaci.
Jde to?
Vím to, že to tak má být, ale stále to nezvládám. Tuším a snad i vím, že je jen na mně, abych zvládla a pochopila své pocity a emoce. Děkuji Ti za pochopení a pomoc.  Chápeš, že je to těžké, ale
víš, že to jde.  Děkuji za důvěru v to, že je ve mně dost odvahy i lásky.
Ráda si o tom s tebou ještě popovídám.

 

Ružena Nováková - Wagnerová

Ružena Nováková - Wagnerová

Ružena Nováková - Wagnerová

Emoce a mezilidské vztahy

Jsem původně učitelka, žena, která vyzkoušela i jiná zaměstnání.Vždy jsem ráda pozorovala lidi a zakoušela různé emoce. Je to můj vnitřní svět, který nejlépe znám já sama. Otvírám se a předávám dál své pocity a poznatky z prožívání sebe a svého okolí.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora