Co způsobují emoce a jak je léčit

pátek 25. říjen 2013 11:36

 Emoce – co s nimi? Jsou dobré nebo špatné?
Byli  by lidé bez emocí jako stroje?
Máme je dusit, nebo se vztekat, bouchnout pěstí do stolu a vše si vyříkat z očí do očí? Poslechněte si příběh o jedné emoci:  

Ona:" Vztekám se, když povídáš. Chceš se prosadit. Když chci já něco říct, vůbec mě nevnímáš, neslyšíš. Všichni poslouchají jen tebe. Kdyby ses nesnažil tolik se prosadit, byla bych spokojenější. Možná tě v mládí nepustili ke slovu a ty se teď snažíš si to vynahradit."

On:"No,stávalo se mi něco podobného. Kolegyně všechny překřičela. Také mne neslyšela. Uslyšela mne až když jsem ji vnitřně dokonale přijal a poznal, že vlastně dělá to nejlepší, co umí. Trvalo mi celý víkend, než jsem se s tím smířil. A najednou mne slyšela. Dříve hluchá a slepá k mým názorům, nyní pozorně poslouchala každé mé slovo a přijímala vše, co jsem řekl. Co kdyby sis nevšímala toho, že povídám a jednoduše mě zarazila, že chceš něco říct?"

Ona:"Nechci se prosazovat silou. Zlobím se. Myslím, že mi to děláš schválně.
Připomínáš mi moji mámu, která mlluvila za mne a nepustila mne ke slovu.To se na mně silně podepsalo.
Poslouchala jsem jak hodinky a hodně ji pomáhala, protože jsem cítila, že je to tak správně. Jednoho dne jsem však přišla později domů, než jsem měla povoleno a dostala jsem facku. Velmi mně to bolelo. Psychicky. Mámu pak mrzelo, že to udělala. Měla o mne strach, tak reagovala nepřiměřeně.
Bývala jsem veselá bezstarostná holčička. Jednou jsem jančila se sestrami. Máma mne zavolala k sobě a načrtla mi, jaký těžký život mne jako ženu v dalších letech čeká.

 Všechna veselost se vytratila a do mé duše se vkradl smutek z bezútěšné situace. Tento rozhovor ovlivnil celý můj další život a od té doby jsem byla zaražená.“

On:“To je přejímání programů od rodičů. Je na nás, abychom překročili stín svých rodičů... Vzít zodpovědnost za svůj život do vlastních rukou. A dovolit ostatním, aby udělali totéž.

 Co kdybys řekla 'Mami, já to zvládnu sama, nemusíš mluvit za mne.'"

Ona:“ To nemohu.

On:“?“
Ona:“ Nemohu se prosazovat proti vůli své mámy ani být vůči ní lhostejná.“
On: "Cítím tam strach, že tě máma nebude mít ráda a ty budeš pak nešťastná...“
Lásku nemusíš hledat venku. Je v tobě. Hledáš ji venku a myslíš si, že když tě budou mít ostatní rádi, budeš šťastná. Najdi ji nejdřív v sobě."

Ona:"Ano,říkám si, že jsem úžasná bytost, jak mi poradil náš přítel.Píši si denně alespoň tři krásné věty o sobě. Dělá mi to dobře.“

On: Ano, jsi úžasná bytost a máš v sobě mnoho lásky, protože z lásky jsi stvořená. Ta z tebe pak vyzařuje a ostatní tě mají rádi.“

On: „Jak teď ty vzpomínky přetvoříš?“

Ona:“Řekla bych mámě, aby se nebála.“
On: „Tak to udělej.“

Ona““Nerozumím…
Mami, neboj se, jsem tady s tebou. Mám tě ráda. Nejsi na vše sama. Pomohu ti. Jsi skvělá máma..."

On:"Ano... A teď zkus tuto zkušenost přenést do přítomnosti…když hodně povídám..."
Ona:"Uvědomuji si, že svým povídáním pomáháš lidem. Já se nepotřebuji tolik prosazovat. Když potřebuji něco říct, dokáži to říct i sama. Dokáži tě podporovat v tvém povídání. Cítím, že život je hra a já v něm mohu hrát jakoukoliv roli. Dokonce si s pobavením  přehrávám myšlenku, že můžu být ta tichá v pozadí a podporovat lidi jinak. Něco jako šedá eminence... /smích/. Ty umíš víc povídat, já zase víc psát. Mnoho věcí dokáži říct jednodušeji než ty..."

On:"Vím o tom. Často dlouze něco vysvětluji a ty pak přijdeš, řekneš slovo a všem je to jasné."

Ona:"A bez tvého předchozího povídání by to nepochopili. Doplňuje se to."
Cítím teď velkou úlevu.

 

Ružena Nováková - Wagnerová

Ružena Nováková - Wagnerová

Ružena Nováková - Wagnerová

Emoce a mezilidské vztahy

Jsem původně učitelka, žena, která vyzkoušela i jiná zaměstnání.Vždy jsem ráda pozorovala lidi a zakoušela různé emoce. Je to můj vnitřní svět, který nejlépe znám já sama. Otvírám se a předávám dál své pocity a poznatky z prožívání sebe a svého okolí.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora