Všechna přání se plní

pátek 16. březen 2012 13:02

Plní se naše přání? Já už vím, že ano.
V roce 2009 jsem si psala různé afirmace. Jednou z nich byla tato :
23.únor 2009 – Poznám člověka, který mne provede k lepšímu, plnějšímu životu, práci.
Ano, přání se mi splnilo v prosinci 2009. Můj život se změnil.
Vyplnila se další má přání.
Významným byl pro mne rok 2010. Začala jsem mu říkat rok dvacet deset. Vstoupila jsem do něj s kamarády. Bylo plno gratulací. Nedala jsem si žádná předsevzetí. Chtěla jsem pokračovat v nastoupené cestě loňského roku, kdy jsem se setkala s novými lidmi a skutečnostmi. Začala jsem psát články do blogu.
Jakým kouzlem dosahuji splnění svých přání?
Možná vám napoví část dialogu mezi mnou a Jirkou.

Já : Byla jsem v zaměstnání a neměla čas myslet na problémy. Chtěli jsme mluvit o různých věcech a různé věci mne napadají už teď. Říkala jsem si, že si to budu psát. Teď večer mne propadá špatný pocit, jako kdybych někomu ublížila nebo někdo ublížil mně. Nemohu psát. Ruší mne pejsek. Štěká a chce si hrát. Někdy si připadám úplně mimo t.j., že nevím, co zajímá jiné lidi, že to, co píšu do blogu je nudné a nebo moralistické.Tak si říkám, že píšu o životě, a přitom nevím, co je život a jak se má správně žít. Já nemohu být grázl a ani nechci, ale to, co jsem, bývá k smíchu.Tak moc to potřebuji komunikovat, ale s někým, kdo to pochopí a dokáže k tomu říct něco, s čím budu spokojená. Já už jsem říkala, že potřebuji mít moc práce a žádné lenošení.Tak, co si o tom myslíte? Povede se mi ještě v tomto životě najít vnitřní klid? Promiňte, že Vás s tím otravuji, když už jsem psala, že se zaměřím na práci. Musím se z toho dostat. Nemohu být pořád jako " na trní". Někdy jsem si myslela, že bych mohla pomáhat druhým...
On: Některé problémy spočívají často ve strukturách, které vězí kdesi hluboko a oživují se na nám dosud neznámé podněty. Když jste nasměrovaná "ke světlu", čistí se postupně vaše nitro a tento očistný proud tlačí, strhává a uvolňuje bloky jako čerstvý pramen, když je dostatečně silný, čistí koryto potoka bere sebou špínu a drobné či větší kameny, které brání ve volném proudění.
Špatné pocity můžou mít různé příčiny. Pokud se zabýváme příčinami a následky, tak je to nekonečný sled. Jednu příčinu vyřešíme, druhá vznikne a je to stále dokola... Nekonečná řada příčin a následků...
Když se nám však podaří se chvíli zastavit a zapomenout na příčiny a následky, můžeme se "podívat" tedy věnovat nenásilnou pozornost přímo těmto pocitům. Vlastně před pocity přestaneme utíkat a vpustíme je dovnitř. Nenecháme se chytit ani jejich prožívání, ani je neodháníme. Jen se na ně se zájmem "díváme", jako se díváme na zajímavou scénu z filmu. Pokud to vydržíme a vydržíme s pozorností déle, než jsme zvyklí, pocity se začnou vytrácet. Dostáváme se stále hlouběji a náhle zjistíme, že se pocity rozplynuly. Nyní se může projevit naše duše. Jako malá jiskřička uprostřed hrudi, která svým světlem prozáří celé tělo i okolí... je mnoho obrazů, které nám pomohou najít to, co je za slovy. Vlastně to tam již je, jen si to neuvědomujeme. Největší vtip je v tom, že toto probíhá bez myšlenek, bez logiky, jako přímá zkušenost.
Jakmile je duše klidná, tak je nám najednou dobře a i když zjistíme, že vnější okolnosti se zdánlivě nezměnili, najednou nás nic netrápí...
Pejsek vás léčí. Když se více zaobíráte starostmi, pejsek říká - vykašli se na starosti a věnuj se mi. Věnuj pozornost tomu, co je právě tady, věnuj plnou pozornost mě a všemu, co se děje. Nehrabej se v tom a pojď něco dělat. Ono se to pak lépe uspořádá... Jen vás chtěl pejsek vytáhnou trochu do nadhledu...
Zkusila jste někdy někomu věnovat veškerou pozornost? Nemyslet na jiné věci jen mu velmi pozorně naslouchat? nehodnotit, nechat ho povědět vše a odpovídat mu bez toho, že byste v duchu cokoliv kritizovala? Sám se to učím. Je to pak úplně jiná komunikace. Nemusím se ztotožňovat s názorem druhého, pokyvuji, že rozumím tomu, co říká. A když se zeptá, co si myslím, tak to povím jako nezaujatý postřeh. Hmmm. to patřilo mně... ještě se v tomto mám co učit .
O vašem blogu jsem dost přemýšlel. Přiznám se, že jsem četl jeho motto. Je dobré si uvědomit, na co se zaměřuji, proč tento blog vznikl. Mám potřebu mluvit o sobě, o tom, co potřebuji vypovědět. Pak to znamená, že žádám lidi o inspiraci. Mám touhu lidi podpíchnout, aby mluvili o tom, co je trápí. Mám obraz toho, co jim pomůže? Je snadné psát o tom, co nás trápí, je však velmi těžké hledat, co s tím. Server by měl mít nějakou ústřední myšlenku, něco, co lidi přitáhne, něco, co lidé potřebují a co si vezmou. Pokud nevím, velmi přesně, co si lidé mohou ode mne vzít, není to ono. Asi před rokem jsem si říkal, že si udělám server s duchovní tématikou - o poznání. Začal jsem uvažovat o tom, že budu psát své postřehy, že je to v podstatě velmi jednoduché - jít přímo k cíli bez nějakých odboček... Během několika dnů až týdnů jsem zjistil, že se mé vnímání a "vědění" neustále posouvá a proměňuje a že by mi nestačila ani celá kniha... Často je obecné povídání na nic, je třeba řešit konkrétní věci s konkrétními lidmi.
Každému je vlastní jiná řeč, s někým mluvím v náboženských termínech, s jiným o odevzdanosti a s dalším o aktivitě a sportu. Slova jsou jen nápověda, pravda je za nimi. jiné vidění světa, není prostor a čas a přitom to vše funguje, jsem činný ve světě, mlsám, žiji normálním životem, říkám "to je hrozné" a přitom mne to netrápí...
Co vás vede k tomu, že potřebujete mít moc práce. Nemyslím tím zahálku, práce i odpočinek jsou důležité. Když odpočíváme, můžeme vnímat věci, které jsme přes den přehlíželi. Můžeme je zpracovat a vše se vyčistí. Mnoho lidí nedokáže být sama se sebou. Říkají - je tu moc velké ticho a tak si pustí alespoň rádio, aby nějak zaměstnali mysl. Proč to rádio pouštějí?... Odpověď už znáte. Stačí, když si tuto scénu představíte...
Vnitřní klid je možné mít kdykoliv. Když vpustíte všechny stresy, proběhnou se (někdy důkladně) po vašem těle a pokud nenajdou žádnou odezvu, zmizí a už se nevrátí. To, jak rychle přijmete tento svět (Boha, Absolutno, To, Vesmír, Poznání) záleží jen na vás. Protože To je všude. Ve všem. Tak To poznejme...
Co vás vede k myšlence, že otravujete? Žádné otravování nevidím... Naše povídání mne pozvedá stejně jako vás.
Hodně spolu komunikujeme a předáváme si vlastní zkušenosti. Povídáme si o všem nejenom co navenek vidíme a poznáváme, ale taky o tom, co prožíváme vnitřně. A já se nebojím vytáhnout ven i všechno to "bahno" i nádherné city.
Hodně o našem setkávání píšu na svém osobním blogu. Jestli chcete, podívejte se do Ruženina blogu.
Mějte se krásně.
Ružena Nováková - Wagnerová

SvatavaPaní Růženo, ani já06:5417.3.2012 6:54:12
RuženaDěkuji01:0717.3.2012 1:07:25
Mirek T.Paní Růženo, to je škoda,23:3016.3.2012 23:30:03

Počet příspěvků: 3, poslední 17.3.2012 6:54:12 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Ružena Nováková - Wagnerová

Ružena Nováková - Wagnerová

Emoce a mezilidské vztahy

Jsem původně učitelka, žena, která vyzkoušela i jiná zaměstnání.Vždy jsem ráda pozorovala lidi a zakoušela různé emoce. Je to můj vnitřní svět, který nejlépe znám já sama. Otvírám se a předávám dál své pocity a poznatky z prožívání sebe a svého okolí.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.